Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příběh

web-opukarium-logo2.pngKaždá dobrá firma a každý pořádný výrobek mají svůj osobitý příběh, mají svou cestu, po které došli z obyčejného kšeftu až na vrchol, mezi ty, o kterých se píše a mluví. Dnes už si na sebe slušný člověk ani neoblékne parádní oblek bez příběhu; to si spíš natáhne tepláky s příběhem…

 


Ovšem příběh, který teprve začíná, není snadné vyprávět. Ale protože na tomto začátku jedna dlouhá a klikatá cesta končí, vydejme se po ní na chvíli tam, kde opukaria ještě neexistovala. Ani jako slovo.

Petr Scheuer, autor projektu opukarií, neboli opukových květináčů, měl podnikavého ducha odjakživa. Už za dávných dob nereálného socialismu plánoval útěk do Kanady, kde měl v plánu se pustit do hledání zlata a medvědích kožešin. To bylo to asi ve třetí třídě základní školy. Útěk ovšem skončil u spolužáka z vedlejší vísky, se kterým se sice ve škole domluvili, že utečou spolu, jenže kamarád couvl, že to prý nemyslel vážně, a tak si u nich v kůlně jen zahráli s míčkem hokej a jedna z prvních odvážnějších akcí skončila večer smutným návratem domů.krakonos-bouska.jpg

Potom, o mnoho let později, krátce po sametové perestrojce udělal s trutnovským bezdomovcem geniální pohlednici Krakonoš a jeho zahrádka po čtyřiceti letech socialismu, kde byla zdevastovaná krkonošská pláň a onen zdevastovaný trutnovský bezdomovec, který tak trochu mohl Krakonoše připomínat. V jednom okénku byla jeho tvář s cigaretou v puse a ve druhém ležel pod keřem s pivní lahví u hlavy. To řekl, že si musí odpočinout, a položil se do okrasného porostu na trutnovském náměstí, kde focení probíhalo. Ovšem pohledy se musely - samozřejmě - prodávat v Krkonoších, jenže tamním obchodníkům nepřišlo zdůrazňování nedostatků vtipné ani zajímavé, takže většina obrázků leží dodnes na půdě v krabicích.

Následovalo několik reklamních agentur a projektů, na jejichž zakládání – a úpadku – se podílel, průběžně se také pouštěl do burzovních spekulací s akciemi, od kterých čas od času ustoupil, aby se k nim později zase na chvíli vrátil, a tak pořád dokola, jednou byl ve ztrátě, jindy vydělal, v součtu se ale zisky i ztráty přibližně rovnaly, ovšem ztráty byly mnohem víc cítit, takže se přestávky prodlužovaly a do skutečných investic se nikdy nepustil. Možná i proto, že mu k nim chyběl jakýkoli skutečný kapitál.

Ale možná i proto, že vždycky toužil dělat něco opravdového; něco, na čem by mohlo oko se zalíbením spočinout, čeho by bylo možno se dotknout a co by mělo své kouzlo.

Už asi patnáct let nosí v hlavě projekt oken jinam, která by vám umožnila díval se ze své podzemní špeluňky třeba na nohy hráček plážového volejbalu, nebo na zasněžené vrcholky Alp, o něco kratší dobu se tam drží psycho tyčky, a je toho tam víc, ale… Neustále hledal to pravé, pevné jako skála a krásné... jako skála. Že krokem vedle byla trička s potiskem, kterých zkusmo několik (desítek) udělal a předvedl je na vlastním e-shopu, jen tak, bez reklamy a bez jakékoli obchodní podpory, tedy že to byla slepá ulička, o tom jej šikovně přesvědčila ČOI dřív, než si jich stačila všimnout potenciální cílová skupina, neboť od ní dostal napomenutí a pokutu, že na e-shopu prý chybí upozornění klientům na možnost odstoupení od smlouvy, mailová adresa a ještě cosi. Tisíce korun pokuty dřív, než začnete, za to, že porušil povinnost upozornit zákazníky na možnost odstoupit od smlouvy, ačkoli žádné zákazníky neměl, neboť přes něj neproběhla ani jediná obchodní událost, to je… cenná zkušenost.

tricka-obe.jpg

Ale když nemáte kapitál na právníky a na to, abyste se obklopili zaměstnanci chytřejšími, než jste vy sami, jako to dělají praví podnikatelé, můžete nad tím jen pokrčit rameny a říct si: Já to stejně dokážu! Já vám ty daně začnu platit! Já udělám něco skutečného a neobvyklého a přitažlivého na pohled, aby nad tím roztál i úředník z ČOI. Než vysolí pokutu za nesprávné umístění názvu...

Takže jsou tu opukaria, protože člověk se nesmí vzdát a měl by to zkoušet znovu a znovu – dokud nepřijde ta pravá myšlenka, se kterou přijde cosi jiného, co se jinde nenabízí a co se líbí i jemu samotnému, ačkoli mu osobně bývalo donedávna jedno, jestli na zahradní skalce jsou květiny, trpaslíci, nebo skladiště nepotřebných předmětů. Takže jsou tu opukaria, tedy cosi, co dřív nebylo ani jako slovo, ani jako věc, ale už to existuje a můžete se toho dotknout, může to být potěchou pro vaše oko a především to může být exkluzivním příbytkem pro vaše květiny.

 

169-chm-2.png