Jdi na obsah Jdi na menu
 


Skutečnost

web-opukarium-logo2.pngNe, že by ten příběh nebyl pravdivý, to on je, ale… Ve skutečnosti to bylo spíš tak, že jsme koupili zahradu.

Manželka po ní už dlouho toužila a hledala a sháněla, až se to nakonec podařilo a s výrazným příspěvkem od tchána jsme si ji přímo u nás ve vesnici pořídili.

A oni, tedy manželka s tchánem, že tam prý zasadí víno.

Proč ne?

Doprostřed zahrady.

Proč?

Zabetonované opěrné tyče…

Ale...

A rovnou dvě řady, aby toho bylo dost, a kolmo na sebe.

Cože!?!


 

Tak nějak jsme o tom doma debatovali. A pak přišlo kopání, protože víno je třeba zasadit hluboko do země, a kopalo se – jenže v té části zahrady, kde měla stát druhá řada, se kopalo nějak špatně, jelikož tam byla jen zhruba dvacet centimetrů pod zemí opuka. Ne jen kameny; ty jsou tam všude; tohle byla opravdová skála. A vedle taky…

Přiznávám, že jsme to vnímali každý jinak. Já měl škodolibou radost, že toho vína bude nakonec jen jedna řada, a když jsem tak zíral na tu skálu, pojednou mě napadlo, že mít na zahradě opuku – to by byl hřích jí nevyužít. Nějak.

A takhle jsem doma to rozhodnutí prosadil: Když vy víno – tak já lom!

lom-zarostly-min.png

Ale co s ním? Jako první mě napadly gabiony, kamenné plotové zídky v železné kleci. Jenže to bych potřeboval techniku na zpevnění podloží, na přesuny kamení a na práci taky, ale hlavně – opuka se k tomu moc nehodí. Dlažby, obklady, prodej samotného kamene, to všechno jsem zamítl, protože nakonec vyhrála opukaria. Nejdřív to vlastně byly jen květináče; název opukarium jsem vymyslel až později, když jsem potřeboval webovou adresu. Za začátku jsem ale spíš jen chtěl vyzkoušet, jestli to půjde. A jak to bude vypadat. Aby ten lom nezahrnuli a nezačali tam zase sázet víno. Tak jsem zkusmo udělal betonovou desku a opuku začal skládat a lepit po jejím obvodu, jako zídku ze všech stran. Bortilo se to, ale nakonec jsem vyhrál. I když výsledek nebyl vůbec dokonalý; ten si nechám už navždy. Pak jsem si z prken vyrobil rozebiratelnou formu a odlil betonový základ květináče, který jsem po vyzrání betonu oblepil opukou. A výsledek byl lepší. Hezčí. Pevnější. A vypadal už skoro jako opravdový květináč. Což se mi zalíbilo natolik, že jsem se rozhodl v tom pokračovat. Dál jsem pak zkoušel a vymýšlel a vymýšlel a zkoušel, jak to odlehčit a jak to zpevnit a jak to míchat a jak to urychlit a jak to skládat a jak to zjednodušit a jak to nazvat, protože už mi bylo jasné, že chci také prodávat a webové stránky musí mít adresu, takže… jsem nakonec volil mezi slovem opukace a mezi slovem opukarium. A vyhrálo to lepší.

Takže dnes čekám, co s vyrobenými opukarii, jak s těmi zatím prázdnými, tak s těmi již pokusně osázenými, udělá přes zimu mráz a voda. A když to dopadne dobře a nic se nerozpadne ani neopadá, tak potom, na jaře roku 2017...

 

vyrobky-pred-prvni-zimou--3--web.jpg