Jdi na obsah Jdi na menu
 


OPUKA

Umíte si představit Karlův most se zářivě bílými sochami z mramoru?

No, někomu by se na nich možná líbily i červené trenky, ale... Pocit čehosi blízkého, vlastního a domáckého by se vytratil. Domov, totiž není jen společný jazyk a dějiny, domov jsou především chvíle prožité na místech, kde jsme vyrůstali, pocity spojené s květinami na loukách a s kameny, které jste sbírali ze země, s vůní půdy, které jsme se jako děti dotýkali.

elipsa-a-kruh-s-levanduli-u-sudu.png

Názvem opuka jsou označovány horniny křídového stáří, které mají teplou, žlutohnědou, béžovou, šedou, šedomodrou barvu. Jedná se o horniny variabilního složení, patřící do horninové řady silicit-vápenec-jílovec nebo prachovec-pískovec.

Opuky vznikaly usazením mladších (turonských) vápnitých písků a slínovců, tzv. spongilitů, na dně tehdejšího moře. Sestávají ze tří základních složek: jemného křemenného prachu, jílových minerálů a uhličitanu vápenatého, dále pak obsahují živce, glaukonit a slídy, stopově bývá zastoupen rutil, turmalín, granát a chlorit aj., někdy jsou přítomny i drobné zkameněliny a opálové jehlice mořských hub.


Z většiny románských staveb (např. od sv. Jiří na Pražském hradě) jsou známé opukové kvádříky, hornina však byla používána také na sochy anebo, jako ve svatovítské katedrále, na víka sarkofágů s vytesanými postavami českých králů. Předpokládá se, že povrch opuky byl v takovém případě napouštěn voskovou směsí a leštěn, jak tento antický zvyk popsal architekt Vitruvius. Takzvaná „lehčená“ opuka, z níž byl při třetihorním zvětrávání vyloužen kalcit, se znamenitě hodí na detailní plastiku či šperk.

Známé jsou v některých oblastech českých zemí celé dlouhé zdi vystavené z odolných pečlivě opracovaných kvádrů, které na velké ploše působí prostě a přitom velice zdobně, neboť opuka, tento kámen české historie, na vzduchu stářím zlátne a krásní.

stavba---zidka-v-zahrade.png

 

 

 

 

 

 

 

 

Rubriky

Opuka je tu doma

Příspěvků: 0

Libřická opuka

Příspěvků: 0

Trvanlivost

Příspěvků: 0