Jdi na obsah Jdi na menu
 


Opuka je tu doma

prezentace3.gif

Opuka byla u nás prvním stavebním materiálem, na území Českého království se z ní stavělo odjakživa. Od – jak se začalo stavět. Vždyť jméno východočeského městečka Opočna pochází od opuky a je zřejmě staré více než tisíc let. Většina ostatních kamenů má označení z mnohem pozdější doby, anebo jsou přejatá z jiných jazyků. Ovšem opuka je česká. Jménem, i výskytem.
A hřejivá.
Na pohled, i na dotek.

web-obrazek7.png

 

Vápence, mramory a žuly jsou všude v Evropě, ale opuka jen u nás. Zprvu suché zídky slovanských hradišť, později kostely, chrámy, kaple, stodoly, hospodářská stavení – a zídky.

 

Stojí desítky i stovky let – a pohled na ně vyvolává příjemně nostalgický pocit. Nostalgický proto, že z opuky se už nestaví. Žádné chrámy nebo stodoly, ale ani ty zídky už ne.

 

Protože my dnes stavíme z oceli, betonu a umělých hmot.

web-obrazek1.png

 

Jenže našim očím se stýská po normálních, přirozeně křivých tvarech. Naše oči je hledají – většinou marně.

 

My dnes totiž máme bezúdržbové i květiny.

Z plastů. A strkáme je do bezvadně souměrných, dokonale fádních truhlíků, které nás mají bavit tím, jak jsou bezvadně lesklé a krásně barevné a dokonce i svítí a nebo i s (chudákem) květinou levitují.

 

 

 

prezentace4.gif